Chart Polski - Polský chrt
Skupina: 10 / Sekce: 3 / ID: 333
Popis plemene
Historie
Na počátku byl chaos a zmatek, nebo jak si kdo představuje – osamělost, samota. Později si člověk nalezl přítele….. Anebo si možná přítel nalezl člověka? To se již nikdy nedozvíme. Faktem zůstává, že člověk a pes jsou již přes tisíc let nerozlučný pár. Pes z tolika nám známých důvodů doprovází člověka více než 10 000let. Nejstarší kostra psa byla nalezena v Evropě v Senckenbergu – blízko Frankfurtu (Německo). Jeho stáří se datuje okolo roku 9000 – 7500 p.n.l.
Jednou z nejstarších psích ras pomáhajícím lidem jsou chrti. Staré nástěnné malby ze VII. – VI. století p.n.l. odkryté v části Sahary potvrzují svazek člověka se štíhlým, dlouhosrstým, dlouhonohým psem se vztyčenýma ušima. Je to patrně první portrét chrta.
V pozdější době v jiné části světa nazývané dříve Blízký Východ, se objevuje nákres psa podobné štíhlé postavy ale se svislýma ušima. Je to společný předek chrtů asijských. Chrti obývali rozlehlou oblast přes Afriku, Blízký Východ, Asii až po Čínské moře. A všichni vypadali podobně.
Zajímavé je, že postava chrta i přes tisíc let nepodlehla větším změnám. Vidíme-li chrta, nelze se splést, není důležité, je-li to italský chrtík – nejmenší z chrtů, či rychlonohý greyhound s aerodynamickým tvarem těla, či nejvyšší pes světa – irský vlkodav. Poláci se rovněž mohou pochlubit vlastním chrtem. Polští chrti se hodně podobají chrtům asijským (saluki – perský chrt), příkladem může být zbarvení, které se nevyskytuje u jiných krátkosrstých chrtů, nebo rozmístění delších chlupů na zadní straně stehen (kalhotky) nebo na spodní straně ocasu (štětka) – ukazuje na příbuznost s perským chrtem.
Původ polských chrtů v přímé linii k salukám potvrzují rovněž průzkumy prováděné v roce 1987 pí. Malgorzat Szmurlo pod vedením prof. K. Swierzynskiego i do. F. Konbrynczuka. Během výzkumu bylo provedeno měření 75 psů (chrt polský, anglický, perský a ruský), byl vypočítán, označen a vyjádřen procentově profil jednotlivých rozměrů délky hlavy, která je považována za 100%. Vypočtené výsledky potvrdily, že polští chrti vykazují nejvíc společných znaků ve stavbě hlavy s perskými chrty (saluki).
První zmínky o chrtech v Polsku v písemné formě se objevili již za času Galla Anonima. Jsou to však jen zápisy o sumách vydávaných na královském dvoře za výživu těchto psů. Později se název chrt objevil také v záznamech velkopolských zemí. Na přelomu XVII. a XIX. století v lovecké literatuře polského chrta nazývají obyčejný nebo prostě chrt, což svědčí o velké populaci této rasy na území starého Polska.
Bohužel osud polských chrtů je nerozlučně spjatý s historií polské země. V poválečném Polsku bylo systematicky ničeno vše, co mělo něco společného s zemskými majiteli. Byla ničena mistrovská díla (obrazy), památky a vše, co připomínalo předválečné časy. Represe se nevyhnuli ani chrtům. Za svůj šlechtický původ zaplatili cenou nejvyšší. Byli bezlítostně zabíjeni lovci, lesníky i policií. Přežití jednotlivých představitelů rasy náleží připsat pytlákům, kteří chrty přenášeli do podzemí a používali je k lovu – hlavně pro vlastní potřebu.
V 70. letech se o polské chrty začali zajímat lidi, kteří se rozhodli obnovit populaci polského chrta. V počáteční fázi se práce při vytváření rasy soustředila na psy odkupované od rolníků z krajů bývalého vojevodstva swietokrzyskiego. Rekonstrukční práce se však potýkaly s neporozuměním členů kynologického svazku. Zesílili v momentě, kdy bylo navrženo aby se jedinci polských chrtů hledali na území dřívějších polských zemí. I přes odpor právě z okolí Rostowa byli přivedeni tři chrti, kteří dali první známý vrh polských chrtů.
Chovatelské práce trvaly od r. 1981, kdy byla otevřena přípravná (plemenná) kniha pro polské chrty, do r. 1989 kdy v průběhu sjezdu FCI v Helsinkách byl pozitivně rozebírán návrh na uznání rasy a také schválen vzorec standardu (č. 333). Definitivní – konečné rozhodnutí o uznání polského chrta mělo nastat na Valném shromáždění FCI v r. 1999 v Mexico City. Bohužel i přes ohromné snažení a obětavosti polské delegace a také osob připravujících dokumentaci nebylo plemeno uznáno, s tvrzením, že je málo chovných linií a také že polského chrta chová pouze 31 osob.
Přelomem se ukázala Evropská výstava psů v Poznani v r. 2000. Byly na ní prezentovány všechny polské rasy s rekordním počtem polských chrtů – 57. Posuzováním plemene polský chrt byl pověřen německý rozhodčí i chovatel – p. Uwe Fischer. V kruhu se objevili nejenom psi z Polska, ale také z Belgie, Francie, Finska a Německa. Nejkrásnějším představitelem polských chrtů se stal Alex Wodne Oczko. (maj. Blanka Horbatowska).
V lednu r. 2001, na sjezdu FCI v Paříži bylo plemeno polský chrt oficiálně uznáno a nakonec i potvrzeno touto organizací. Od března r. 2001 může být polských chrtům zadám titul interšampion.
Pozn.: Do roku 2004 byli registrováni 3 polští chrti dovezené přímo ze země původu – z Polska. Jedná se o mladé jedince, 2 feny a 1 pes.
Použitá literatura: Karolina Telwikas i Blanka Horbatowska – Historia charta, charakter charta,
volný překlad: Iveta Soldánová xantusia@atlas.cz
zpět
Vzhledem k převážně nižinatému profilu polského území se tu v minulosti hojně uplatňovali jako lovečtí psi chrti. Používali se k lovu zajíců,lišek, dropů, ale i vlků. Byli to poměrně velcí, silní a odvážní psi s hustou, ne zcela krátkou, na některých místech těla delší a hrubší srstí s hustou podsadou. Z Polska pocházející chrti byli nejbližšími příbuznými dnes již pravděpodobně úplně vymřelého ukrajinského chrta a z Pobaltí pocházejícího kuronského chrta. V širším slova smyslu byli spřízněni zřejmě i s frínským chrtem (z oblasti Fríských ostrovů při severním nizozemském pobřeží), s varjažským chrtem ze Skandinávie a s hrubosrstými chrty – předky irského vlkodava, skotského jeleního psa a greyhounda.
Blízká příbuznost kuronského chrta s polským chrtem je tak jako tak nepochybná – buď je polský chrt jakýmsi spojovacím článkem mezi chrty ze západní Evropy (předky britských chrtů) a kuronským chrtem a nebo je místní varietou varjažského chrta. K regeneraci polského chrta bylo s největší pravděpodobností ( zcela přesné údaje nejsou k dispozici) použito barzoje,zbytků ukrajinského chrta (pakliže toto přírodní plemeno ve své vlasti skutečně již úplně vyhynulo, byly by poslední jeho zbytky zachovány v krvi polského chrta a asi i některých chrtů britských. Greyhounda a snad i skotského jeleního psa.)
Šlechtickým cílem bylo získat chrta, který by – jak se to zprvu lapidárně nepřesně formulovalo – vzhledem připomínal krátkosrstého barzoje. Měl to být pes na první pohled vhodný do chladných podmínek, vhodný k loveckému použití v nížinách své vlasti, dostatečně rychlý, ale i vytrvalý, náležitě odvážný použitelný i na vlky, přitom však ovladatelný. Toto plemeno bylo regenerováno zásluhou M. Szmurlo-Gadziowské a jejích spolupracovníků.
B. Slavíková čerpáno: Chrti : I.Stuchlý – M. Císařovský
Standard
Země původu: Polsko
Datum publikace originálního standardu: 23.12.1990
Použití: k lovu na zajíce polního, lišku, srnčí a dropy, ale také k lovu na vlky
Zařazení FCI: skupina 10 chrti
sekce 3 krátkosrstí chrti
bez pracovní zkoušky
Stručný historický přehled: Existence polského chrta v Polsku je doložena od 13.století; jde pravděpodobně o potomka asijských chrtů typu Saluki. Protože barzoj byl v 16.století před obdobím vlády Ivana Hrozného neznámý, je nemožné, aby polský chrt pocházel z křížení greyhounda a barzoje, jak tvrdil ruský autor Sabanijev. Zmínky o polském chrtu jsou v literatuře (zvláště pak v lovecké literatuře) časté a jeho zobrazení v ikonografii jsou nápadně jednotná. Tento ustálený vzhled polského chrta na kresbách a malbách dokazuje, že před vkřižování různých plemen zůstal vnější vzhled plemene až do konce 19.století nezměněn.
Celkový vzhled: Polský chrt je pes velkého vzrůstu, vyzařující sílu, svalnatý, výrazně silnější a ne tak jemných tělesných forem jako ostatní krátkosrstí chrti (nesmí však být těžkopádný ani nemotorný). Svým vzhledem odpovídá asijskému chrtovi, který je jeho předkem. Silné kostra, krátké pružné tělo, výrazně patrné osvalení a mohutné čelisti svědčí o tom, že tento pes byl v těžkých podmínkách polského klimatu používán k lovu. Ve vzhledu polského chrta hrají důležitou roli také jeho výrazné oči a čilý pronikavý pohled.
Důležité proporce: Poměr mezi délkou trupu a kohoutkovou výškou by měl činit 10,2 až 10,3 ku 10.
Chování a temperament (povaha): Polský chrt je sebevědomý, sebejistý, zdrženlivý a odvážný. Při pronásledování je rychlý, velmi šikovný a vytrvalý. V akci reaguje rychle a vznětlivě.
Hlava: silná, suchá a dlouhá. U psů je poměr délky hlavy ke kohoutkové výšce 37–39:100, u fen 36–38:100. Poměr mezi délkou tlamy a délkou lebky je 1:1, ale tlama může být poněkud delší. Šířka hlavy na úrovni jařmových oblouků se má k délce hlavy přibližně jako 38:100. Požadovaný poměr mezi objemem tlamy před očními jamkami k délce hlavy činí přibližně 80:100.
MOZKOVNA Lebka: temeno by mělo být ploché, čelní rýha málo zdůrazněná a přednostně 5,1 mm hluboká; čelo a nadočnicové oblouky jen málo zdůrazněné. Boční linie mozkovny by měly zcela splývat s bočními liniemi tlamy. Stop – málo vyjádřen
OBLIČEJOVÁ ČÁST Nosní houba: černá nebo tmavé barvy, velká, vystupující nad pysky. Čenichová partie – silná tlama, jež se směrem ke špičce nosu zužuje, aniž by působila špičatým dojmem. Na chrta je spíše tupá. Lehký hrbol naznačený na hřbetu nosu není důvodem k diskvalifikaci. Horní linie mozkovny a tlamy by měly lehce divergovat (rozbíhat se). Pysky: v celé délce dobře odsazené, bez přehánění suché; na počátku tlamy mohou tvořit velmi malou vrásku, jež pokrývá pigmentované okraje dolního pysku. Nikdy však volně nevisí a nepřekrývají dolní čelist. Čelisti / zuby: silné čelisti a zuby. Nůžkový skus, klešťový skus je přípustný. Oči: Žádoucí jsou tmavé oči; podle barvy srsti je duhovka tmavě hnědá až jantarově zbarvená. Oři výrazné, poměrně velké, lehce šikmo posazené (mandlového tvaru). Výraz očí musí být typický pro plemeno: čilý a pronikavý. Uši: středně velké, poměrně tenké; položíme-li je dopředu, musí špička ucha snadno dosahovat ke vnitřnímu koutku oka. Nasazení ucha je ve výši očí. Chrupavka ušních boltců je poměrně měkká; uši působí skutečně masitým dojmem. Uši smějí být neseny následujícími způsoby:
- sklopené dozadu, dotýkají se krku
- stříškovitě
- při vzrušení zcela vzpřímené, nebo se špičkou lehce překlopenou dopředu
Krk: dlouhý, svalnatý, oválného průřezu; ušlechtile stoupá od kohoutku; hlava nesena poměrně vysoko (v klidu nese polský chrt hlavu poněkud níž než greyhound).
Trup: ve volném postoji by měla kohoutková výška odpovídat výšce těla naměřené na obratlích křížové kosti. Kohoutek: malý, ale vyjádřený Horní linie: nad hrudním košem rovná; bederní partie je lehce klenutá. U fen není vadou, pokud je horní linie bederní partie rovněž téměř rovná. Bedra: široká, svalnatá Záď: široká, lehce spadající, dlouhá, široká a svalnatá; široká vzdálenost mezi kyčelními hrboly (vzdálenost mezi kyčelními hrboly odpovídá 12 – 14 % kohoutkové výšky. Hrudník: Hrudník velmi prostorný a hluboký (ideální hrudní koš dosahuje prsní kostí až na úroveň loketního kloubu); při pohledu zepředu je středně široký; žebra ležící za kolmicí, jež se dotýká špičky prsní kosti, jsou dobře klenutá, ale ne sudovitá. Žebra jsou dlouhá a probíhají šikmo k páteři. Dlouhá prsní kost. Břicho: vtažené
OCAS: dlouhý a u kořene široký, v klidu nesen nízko; konec ocasu by měl být srpovitě otočen vzhůru, nebo by měl tvořit uzavřený kroužek. V klidu ale může být také zcela rovný; v pohybu může být ocas nesen výš, základna ocasu by však nikdy neměla být nesena nad úrovní beder
Končetiny: Hrudní končetiny: hrudní končetiny dlouhé, suché, dobře osvalené, navzájem nepříliš daleko postavené; při pohledu zepředu jsou končetiny postaveny rovnoběžně. Předloktí: dlouhé; vzdálenost špičky loketního kloubu od podložky by měla činit zhruba 54 % kohoutkové výšky; proporce musejí být tak vyvážené, aby nevznikal dojem nadměrně dlouhonohého zvířete. Přední nadprstí: vzhledem k podložce lehce šikmo postavené. Tlapy hrudních končetin: oválné, prsty dobře sevřené a klenuté.
Pánevní končetiny: dlouhé, dobře osvalené, poměrně dobře úhlené, lehce postavené dozadu a poněkud šíře od sebe, ale výrazně méně než u greyhounda. Při pohledu zezadu jsou končetiny rovnoběžné. Bérce: dlouhé Hlezno: silné Tlapy pánevních končetin: oválné, ale mnohem delší než u hrudních končetin; prsty dobře klenuté a kompaktní.
POHYB: Pohyb musí být plynulý a energický; úhlení hrudních a pánevních končetin mu umožňuje volný a prostorný pohyb v kroku i v klusu. Je-li polský chrt veden pomalu, může se pohybovat mimochodem, při zvýšení rychlosti se ale musí vrátit k normálnímu střídavému kroku. Jedním z charakteristických znaků je pohyb pánevních končetin: pohyb může lehce konvergovat – chrt v pomalém klusu „plete“; to však není vadou.
KŮŽE: dobře přiléhající, pružná.
OSRSTĚNÍ:
SRST: na dotek působí srst pružným dojmem, je poměrně tvrdá, není „drátovitá“, ale také ne hedvábná. Na trupu dorůstá různé délky, obecně je poněkud delší na kohoutku, na bocích kratší, nejkratší na prsní kosti a na končetinách. Břicho je osrstěno jemnější a řidší srstí. Na pánevních končetinách zezadu a na spodní straně ocasu je srst nejdelší, zůstává však také tvrdá; tvoří lehké kalhoty a kartáč.
Barva: povoleny jsou všechny barvy srsti. Okraje očních víček a nosní houba jsou černé nebo tmavé; je-li barva srsti světlejší, tzn. modrá nebo béžová, je také nosní houba modrá nebo béžová.
Velikost: ideální velikosti u feny je kohoutková výška 68 – 75 cm, u psa 70 – 80 cm. Exempláře vyšší než ideální rozměry jsou přípustné, pokud jsou zachovány typické morfologické znaky plemene. Poněkud menší velikost, než udává standard, není důvodem k diskvalifikaci, pokud s ní nejsou spojeny další vady.
Vady: jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být přímo úměrné její závažnosti.
• Všeobecný vzhled :
- podstatné odchylky od požadovaného poměru mezi délkou trupu a kohoutkovou výškou
- křehká stavba kostí, slabost
- slabé osvalení nebo těžkopádná konstituce
• Hlava :
- čelo příliš klenuté
- výrazná čelní rýha
- výrazně vyjádřený stop
- tenký nos, špičatý
- přehnaně vyvinuté pysky
- slabé čelisti. Podkus, předkus; chybějící zuby (kromě P1)
- vypouklé oči
- ploše přiléhající uši, dotýkající se strany hlavy
• Krk : krátký, tenký; přehnaně vysoko nesená hlava (jako u italského chrtíka); stejně přehnaně nízko nesená hlava (jaku u barzoje)
• Trup :
• Ocas :
- nesen zcela nad hřbetem, ocas vychýlený do strany
• Hrudní končetina :
- strmě spadající lopatky (strmé lopatky)
- příliš přitisknuté nebo odstávající lokty
- vytočené tlapy, deformované polštářky
• Pánevní končetina :
- příliš slabé úhlení
- kravský postoj, sudovitý postoj
- prošlápnuté tlapy
• Kůže : silná volná kůže; málo pružná
• Barva : nosní houba a okraje víček růžové nebo skvrnité, zesvětlená barva nosní houby a okrajů víček u jiných barev srsti než modré a béžové
• Chování / povaha : těžkopádnost, přehnaná plachost, bezdůvodná agresivita
Vylučující vady
• malé oči, trojúhelníkový střih oka
Pozn. Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá do šourku.
